na Blog.cz

Odpoutání mysli od těla. Dávný sen nebo skrytá realita. Odpoutání mysli od těla a cesta za hranice všedních dní. Odpoutání mysli od těla nebo-li astrální cestování, také lucidní vidění. Může mysl opustit "vězení" těla a vydat se na pouť astrálem nebo realitou vůkol? Je stále spojena s tělem stříbrnou nití nebo se může rozlétnout jako ptáče, které se nechce vrátit zpět do mateřského hnízda?

Nebo již jen tím, že sníme, necháme naši mysl plout? Tělo usne a ona se odpoutá a žije realitou skrytou v nás? Odpoutání mysli od těla je dávný sen, který podle zkušeností věků nemusí být jenom sen, ale pozvánkou někam jinam. Někam jinam za mantinely našeho chápání. Může zbořit naše vidění světa a umožnit nás pochopit neuchopitelnost univerza a snažit se s ním ztotožit skrz toho, co co nazývá věda, tmářstvím. Může tam, kde hledáme, tam, kde tápeme, rozžehnout svíci a nechat se šerosvitu stínů okouzlit něčím, co naše sny nazývají Cestou.

Nelíbí se mi originalita za každou cenu, nelíbí se mi výstřednost za každou cenu, nelíbí se mi snaha šokovat za každou cenu. Přijde mi to ve výsledku fádní a nudné. Avšak má originalita nějakou cenu? Může být originální inspirace někým jiným? Je originalita kreativní? Nebo může být originální i to, co není kreativní?

Co je vlastně originální? Je originální schopnost, nechat se inspirovat různými vlivy a podívat se na ně jiným úhlem pohledu? Nebo musí být originální striktně ještě do té chvíle nepublikované? Je originální snažit se být originální tím, že nechcete být originální?

Se slovem "originalita" mám problém. Někde mezi prsty mi uniká podstata originality, někde blízko, někde mezi řádky. Je to tím, že originalita je odměna za vložení "ducha" do jinak fadního předmětu a spolu s kontextem z něj udělá umělecké dílo?

Najde se současný Kupka, Kandinskij, Dostojevský, který mi originalitu ukáže nahou ve své kráse? Jak by řekl Malý princ, dospělí dětem nerozumí a moci vidět slona chce mít dar ...

Minulost. Břímě Osudu nebo zrcadlo nás samých? Minulost, slovo, které je přetřásáno v mediích. Minulost slovo, které může člověku srazit vaz a nebo ho povznést dál. Okolo minulosti se točí naše přítomnost a naše budoucnost. Křišťálová studánka nás samých zaplevelená naších chtěním, naši mrtvými iluzemi, našimi skutky a námi. Studánka, která se často mění v pokroucené zrcadlo, do kterého můžeme nahlédnout po každé, když se člověk v rozhovoru minul s upřímností k nám i k sama sobě.

Minulost. Klíč ke šťastné budoucnosti a nebo úděl našich životů. Tam, kde se počíná, v prvotním výkřikem po prvotním nádechu. Je v něj naděje v další zítřky, ale je v něm vyrovnání se s ní při výdechu posledním?

Světlo. Iluze v zrcadle nás samých.

Světlo. Mystické tajemství dávnověku.

Světlo. Paleta barev v trojhranu diamantu.

Světlo. Klíč k realitě a našemu vědomí.

Světlo. Kapky deště na parapetě a duha nad hlavou.

Světlo. Příkaz i povolení.

Světlo. Naděje v temnotách.

Světlo. Krásné nedělní ráno se snídaní v zahradě.

Světlo. Zdroj energie.

Světlo. Mystérium náboženství.

Světlo. Věčné otázky a odpovědi.

Světlo. Věštba a někdy i prokletí hvězdné oblohy.

Člověk by ani nečekal tak originální téma týdne po Velikonocích než Velikonoce. Kdesi v útrobách inspirace adminů blog.cz se zrodil tento originální nápad. Velikonoce nám zhurbly. Vlastně začínají již koncem ledna, když se objeví první velikonoční zajíčci v supermarketech, i když mají s naším pojetím Velikonoc málo co společného. A přece velikonoční zajíček dohopsal až k nám tedy do televizí, supermarketů a večerek všeho druhu. Ne, že bych ho neměl rád, ale přece jenom by mohl hopsat tam, kde má.

Na druhou stranu alespoň ve vajíčkách se s brainwashingem mainstreamu shodnem, pomlázku nám prodají babičky před supermarketem. A hurá na to. Okružní jízda městem po svých za doprovodu koled, panáků něčeho ostrého a vyšlehání chtivých slečen může začít. O děti je postaráno kreslené a jiné pohádky jsou v pernamenci po celý den. Z pohanského svátku se stal nejdříve křesťanský svátek a po něm svátek globalizovaného konzumu.

Čest všem, co slaví pohanské ( lidové) i křesťanské Velikonoce, já se stávám člověkem, který je neslaví vůbec a bere je jako zajímavou možnost zůstat doma nebo se jít někam projít či jet na výlet o prodlouženém víkendu.

Toho dne byla paní Müllerová nějaká nervózní. I snad by kafe připálila. Dobrý voják Švejk, toho času ve výslužbě, tupě hleděl do Annonce a nic nemohl najít. Paní Müllerová mu donesla konvičku bílé kávy a on si nalil šálek. Paní Müllerová, ďas, aby to vzal, řekl Švejk, zmrazený důchod na jednom pilíři a ještě nemůžu nic najít! Ba že, odpověděla paní Müllerová, slyšel jste, co se tam teď ve Strakovce děje? Švejk se na ni tázavě podíval, co by se tam mohlo asi dít, pomyslel jsi.

Ale nějakej Jarolím už se na ten bordel nemohl dívat, tak práskl do stolu a ..., nadechla se paní Müllerová, a odpráskli jeho. Prý už odstupuje ze všech funkcí. Švejk zahalekal, já jsem Vám říkal, že ty VV nemáte volit. To je samej skandál, kalendáře s polonahejma holkama a kde nic tu nic. Švejk si uskrl kávy, ale s těma Dobešema to udělali kauf. Jestli oni nejsou nějak příbuzný. Jednoho vyrazili dveřma, tak se tam vrátil oknem a druhej místo, aby to sklapnul a šel, jak chtěj lidi, tak se tam drží zuby nechty. Prej že koryt je málo, je prý krize.

Svoboda slova je velice diskutovaný pojem. Každý se ptá, kam až sahá, Má být omezená nebo neomezená? Má dosáhnout až za hranice druhých nebo se má schoulit před ně? Svoboda slova znamená nebo neznamená říkat si, co chci? Samo o sobě je to dvousečné, neboť se může ukázat, že třeba pomluva v jedné chvíli, nemusí být pomluvou za 14 dní. Svoboda slova úzce souvisí s pravdou. Smí se pod záštitou svobody slova lhát? Má být tato možnost ohraničena zákonem nebo důsledky lži se mají nechat vyplynout pro autora lži?

Svobodou slova by měla být touha po pravdě. O její vykreslení, o její dosažení a o její předání dál. I proto se tolerují polopravdy a lži, aby se perly v korýtku sviní neztratily, ale byly tu s námi. Každý člověk by měl a má právo říci svůj názor, neboť jen konfrontace názorů přináší posun dál v touze po pravdě a objektivním poznání. Na této cestě s pravdou věrně putuje její sestra trasparence, průhlednost, a právě ona potřebuje svobodu slova, aby si mohla sejmout své růžové brýle a rozhlédnout se po světě.

Svoboda slova znaméná svobodu pravd, pololží i lží a nechává nám možnost si z jejich palety vybrat, konfrontovat a udělat si vlastní názor. Bez svobody slova a svobody názorů nutně musíme akceptovat názor někoho jiného a ten se jmenuje cenzor.

A cenzoři by měli před svobodou slova sklopit zrak a odejít do propadliště dějin, neboť každý z nás si svůj názor umí udělat sám a rozlišit, co je morální, co je pravdivé a co je pro něj přínosné.

Navazuje na Kontinuum realit

Jestliže je myšlení odhad souvislého toku časoprostoru, který je námi uchopitelný pouze skrz pochopení linearity nebo cykličnosti jednoho z prarametrů - času, vyplývá z toho nutně schizma multirealit dle jednotlivých odhadů subjektů toho schopných. Mezi nimi musí existovat mainstream, který se vyvíjí dle současného paradigmatu reality, které je v tu danou dobu respektovaný větším počtem subjektů. Jedná se o snahu subjektů stát se objektivními v čase, ne ovšem v časoprostoru, kde jsou všechny parametry ( pokud existují ) pravděpodobně rovnocené.

Naše zjednodušení časoprostoru vzniká, buď intuitivním odhadem dalších událostí nebo analýzou předešlých událostí a odhadem nových dle nějaké teorie. Tato teorie je opřena o parametrizaci časoprostoru. Časoprostoru se snaží vnutit základní veličiny a odhad jejich vývoje. Parametrizace se potom snaží nastavit základní hodnoty těchto veličin, tak aby bylo možné se dobrat z abstraktní teorie konkrétních výsledků. Naše současná parametrizace je opřena o předpověď čtyř základních interakcí a teorii, která je rozvíjí. Jimi jsou - elektromagnetismus, slabá jaderná interakce, silná jaderná interakce a gravitace.