Strach uvnitř nás

18. února 2015 v 10:05 | JS |  Téma týdne
Mám strach. Bojí se každou vteřinu svého života. Bojím se sám sebe, toho kýble špíny, co má každý pod pokličkou hranice normálnosti v nás. Nevím, zda se s tím dá žít a tak paběrkuji na troskách sám sebe. Bez vyznání, naděje i sebe. Ztratil jsem se sám v sobě a vlastně jsem umřel. Tedy svým způsobem jsem zanikl ve společnosti. Už nikam nepatřím a nevím, co mám vlastně dělat, abych zase žil.

Mám strach. Metafyzický strach z toho, co bude potom. Každou sekundou se ve mně láme schopnost začlenit se zpět. Skončil na pranýři útržků vzpomínek a svých činů. Trpím nemocí sebe sama. Ale je to nemoc? Ne, je to stín minulosti, který mě zabil a já nemůžu najít denní světlo.

Mám strach. Už nic jiného nevnímám. Ten odér strachu mnou postupuje a užírá mé vnitřnosti. Mám strach být a čekám na popravu, která nepřichází včas.
 

Co bych řekl, ale nemůžu ...

10. prosince 2014 v 17:48 | JS |  Téma týdne
Říkal jsem věci různým lidem, které jsem neměl říkat, ale neuvědomoval jsem si to. Tisíckrát jsem házel hrachem svého šílenství o stěnu reality a ani se nepohnula a ani nikdo neslyšel mé zoufalé volání o pomoc, které bylo zakleto do agresivnímu průjmu komnat mysli a mých duševních vnitřností. Tak dlouho až mi nic nezbylo, jen holá pustina samoty a beznaděje ...

Jak jsem si kdysi dávno předpověděl: " (celý článek) ... Jeho ústa se naplnila soucitným úsměvem. Teď mohl klidně odejít. Jeho kroky zamířily do načervenalé hloubky soumraku,aby došli konce. Neboť našel odpověď otázku, jaké to je nežít život."

Snad najdu klíč od zámku té stěny mezi mnou a ostaními, ale pochybuji o tom, neboť je mohutná jako vagón vlaku, který se jmenuje čas a odváží mou minulost do nikam samoty a místo vzpomínek nacházím jen fragmenty a útržky vztahů, které jsou již dávno mrtvé, neboť má existence je svou nenávistí k ní samé zabila ranami, které znamenají poušť šílenství.

Jen já a strom života. Ydgrail a Yddgrasil v šedě nachovém světě stínů místo lidí a dalších bytostí.

Co bych řekl, ale nemůžu, protože je to vyčpělé poryvy beznaděje mezi mnou a realitou? OMLOUVÁM SE ZA VŠE ...

Na květech pelyňku ...

23. června 2014 v 20:21 | JS |  Téma týdne
Na okvětních lístcích absinthu usedám,
plačem hvězd píšu po stěnách, vše se láme,
za tvým úsměvem do temnot unikám,
plavu v jezerech tisíce a jedné Noci,
nacházím plášť, ve větru letím,
před Tvá víčka jako zrnko písku usedám,
v řasách se v slzách snáším,
kradupolednímu Slunci úsměv,
on rozkvétá v růže tam dole v temnotách,
čekám a perly soumraku Měsíce sbírám,
jsem a nejsem snů Pánem, znovu skrývám se,
mizím ...
 


Poslední

1. června 2014 v 23:30 | JS |  Reflexe
Nevím kam, obracím se dál,
nevidím a pluji dál,
v říši idejí sám sebe nevnímám,
nejsem a jsem,
má duše pluje dál,
jak vrátit se mám.

Nevím dál odplouvám,
jsem převozníkem hvězd,
jsem tam někde v prostoru sám,
dlouhým pohledem se někde ztrácím
a v jiném jezeře cizí poklady nacházím.

Svět za zrcadlem

22. května 2014 v 23:22 | JS |  Téma týdne

Top manažer skočil ze střechy banky. Letos už 13. případ

Na serveru echo24.cz je moderovaná diskuze, příspěvky schvaluje redakce. tento můj komentář k článku na odkazu výše asi neschválí:

Jsou to prostě jenom lidé a už jen z komentářů níže můžete vidět, jak se na ně ostatní dívají a dále stres z toho, že musíte dělat i věci, které se vám nelíbí a ovlivňují životy mnoha lidí. Prostě ti lidé by chtěli, aby je lidé uznávali, nejen protože mají peníze a velice dobrou práci. Na světe jsou i jiné hodnoty jako třeba: mít přítelkyni, která vás bude mít ráda, můžete s ní trávit čas, ale když jste pořád v práci, v kapse máte blackberry, takže si neustále čtete pracovní emaily i doma, pořád vám někdo volá, chce po vás výsledky (aby jste mu vydělali víc peněz) a pak vás ještě donutí se účastnit akcí, které jsou "pololegální", takže v tom jedete s nadřízenými a jste vlastně někdo, koho nikdo nemá rád, proto jaký je.

Tóny písně aneb Pokoušení skutečnosti

25. dubna 2014 v 18:35 | JS |  Téma týdne

Jan Stanislav: Pokoušet skutečnost (Challenging reality)

Sice jsem se rozhodl, že na nějakou dobu nechám svůj blog ladem, ale chtěl bych udělat vyjímku. V Průhonicích vznikl zajímavý projekt, který zaštiťuje Knihovna Průhonice, jmenuje se Galerie Kaviár Krystal Briliant. Jedná se o nevšední myšlenku přenést umění do urbanizovaného prostoru kolem nás, učinit ho přístupnějším a pomoci lidem ho nalézt. V dnešní realitě nákupních center, okázalých hotelů a restaurací, golfových resortů a multifunkčních center či hal se jedná o hledání přirozené protiváhy, která není redukována na zrestaurované památky či uhlazené parky, ale také nespočívá pouze v graffiti. Galerie Kaviár Krystal Briliant v Průhonicích u Prahy se snaží ovládnout jinak sterilní prostor podchodu pod dálnicí D1, kterým protéká Botič a je přirozenou spojnicí mezi Průhonicemi a Újezdem, tedy Prahou. Denně se tudy pohybují lidé, kteří spěchají do práce, podnikají cyklovýlety, vracejí se ze škol nebo si zkracují cestu, buď z Prahy do Průhonic nebo z Průhonic do Prahy.

Plíživá smrt mé Trojjedinosti

10. dubna 2014 v 20:33 | Stanislav Honzík / JS / Stranger_in_darkness |  Reflexe
Přišel okamžik, kterému se říká bod zlomu nebo-li break point a dávám poslední slova (nebo ona na dlouhý čas) do vínku všem třem:

Stanislav Honzík a jeho rozštěpená realita nakusy, kterou již nelze složit, ve svém epitafu:

JS tedy Jan Stanislav ve svém básnické závěti, ve které ztratil sílu psát básně a našel už jen poušť poloprózyv reflexích:

Stranger_in_darkness a jeho poselství ve fotografii a v komentáři pod ní:

Popůlnoční blues

10. dubna 2014 v 1:05 | JS |  Reflexe
Dívám se z okna do tváří hvězd a tiše nemůžu spát. Nevím proč, myšlenky plynou za oponou vědomí a jakoby se chtěly už ztratit do stínů počínajícího spánku. Avšak stále unikají samy sobě. Vzpomněl jsem si na mentální cvičení a začal jsem odříkávat mantru: "Óm mani padme hům", ale jen jen v duchu, abych nerušil kolemjdoucí tmou pod pouličními lampami. Co na tom, že by mě stejně neslyšeli, mám divný pocit, že by mi můj hlas zcizili a nechali ho sežrat duchům Noci.

Krátké zaváhání a zívnutí. Tmou proudí tajemno a mé oči si už zvykly na tmavou barvu kolem do kola. Ne, že by byla černá, ale mísí se v ní trocha oranžové z ulice a občas červeně cosi v pokoji blikne. Že by mi přišla zpráva? Mám být nervózní a jít k telefonu, nebo to nechat na ráno? Palčivá otázka zpola nesmyslného myšlení mě svazuje v posteli. Chtěl bych pryč, ale nemůžu. Neustále hledám záminky jak zmizet, ale realita mě svazuje tak, že nemůžu ani usnout.

Popůlnoční blues. Zasnil jsem se do zvuku trubky, který by se polotiše rozléval a pak by přeskočil přes práh. Rozhlédl by se a dál by běžel bytem až ke dveřím a stěnám, které by ho nepustily dál. Ale měl bych tu blues. Teď tu mám mrchu nespavost a nevím co s ní. Je trochu otravná a navíc je nudná společnice. Ale já jsem vlastně taky nudný a tichý společník, vlastně jsem se společnosti zřekl a jsem tak nějak sám. A nemůžu usnout. Není to paradoxní? Být sám a nemoci usnout? Když člověk spí s někým, tak usíná hned. Nebo ne? Zvláštní si to uvědomit a přitom poslouchat blues nespavosti. Do kdy a proč? Místo myšlení mi mysl sežraly otázky bez odpovědi ...

Pošlete Piráty na evropské moře!

9. dubna 2014 v 19:41 | JS |  Politika & EU
Pošlete Piráty do moře politiky Evropské Unie aneb volby do Evropského parlamentu v roce 2014 se blíží! Již 23.5. - 24.5. 2014!

Volte Piráty! Volte hodnoty svobody výměny informací, reformy copyrightu, práva na soukromí, konce špehování občanů bez kontroly, rozvoje informační společnosti a vize digitální budoucnosti nás všech!

Můžeme se dlouze dohadovat u piva či někde jinde, zda má nebo nemá smysl jít volit ve volbách do Evropského parlamentu, které budou 23.5. - 24.5. 2014. Ano, tato možnost tu je, stejně jako je tu možnost volit nejít s tím, že Evropská Unie (EU) mě nemusí zajímat a ve výsledku, když už na ni člověk narazí, tak zjistí ho úředníci z Bruselu, buď buzerují nebo jsou úplně zbyteční. Právě tento názor může za to, že je povědomí o Evropské Unii u nás mizivé a tak nejen, že nevyužíváme všech možností občanství EU, nejen, že zapomínáme na výhody volného pohybu zboží a výhodu volně cestovat po schengenském prostoru, ale ani zcela nečerpáme evropské dotace. Sami sebe okrádáme o výhody, které nám členství v EU přináší!

Různé pdf publikace / various pdf publications

9. dubna 2014 v 13:38 | JS |  Stáhněte si v pdf

An overview of my published pdf publications to download:

Přehled publikovaných pdf článků ke stažení:

1, article / článek: Suggested points of Pirate's EU politics for European parliament elections

| Domain / okruh: Politics / Politika | Language / Jazyk: english / angličtina |

[ENG] My short draft about Pirate's parties priorities for EU politics with an accent to following EU parliament elections. Text brings an idea of independent Europe on Russia resources and USA military power, following priorities descripe basic Pirate's programming theses.
[CZ] Můj krátký návrh v angličtině k programovým prioritám pirátského hnutí pro evropskou politiku. Přináší myšlenku nezávislé Evropy na surovinách Ruska a na vojenské síle USA. Dále prezentuje základní programové teze pirátského hnutí.

Město v oblacích

7. dubna 2014 v 23:22 | JS |  Téma týdne
Hledám město v oblacích. Hledám a nenacházím. V temnotě sama sebe slepě bloudím, kupuju si krásu ze Tvých dlaní, křičím a zešílel jsem ve hvozdu Noci. Však jsem sám? Nevím.

Hledám město v oblacích. Proutí zkaženosti splétám a tiše Tvoje jméno šeptám. Kdo jsi? Nevím, ale vzývám Tě každým ze svých rán.

Hledám město v oblacích. Usínám a nemůžu se vzbudit. V tichu stínu kvete svíce a její světlo kreslí do nich Tvou tvář. Kráčím stěnám v ústrety, však tak málo Tě znám. Rozplynula jsi se v hladině marnosti hledání. Kdo jsem? Stín, co pohřbil sám sebe v kalu nesmyslů vůkol.

Heldám město v oblacích. Krok za krokem se k němu blížím. Krok za krokem o jeho branách sním. Krok za krokem a tiše se Poutníka na cestu ptám ...

Někdy mi připadá ...

1. dubna 2014 v 21:59 | JS |  Reflexe
Někdy mi připadá, že je kolem beznaděj a nicota, co sžírá mé žíly do morku kostí. Tiše odcházím a nad stolem, který je plný živita bezcitných lejster, se skláním, hekldám rozhřešení tam, kde není. Kapka za kapkou deště odchází v proud po ulici a někdo sní svůj sen. Já to byl, však bez úspěchu hledám každý nový den.

Klečím v procesí Osudů a piju z kalichu víno kalných rán. Kde jsi? A kde jsou jiní? Hledám v tichu prázdný chrám bez kostelníka a nemůžu najít od dveří klíč. Tiše nechávám převalovat svůj ranní splín a neodcházím. Není kam, neboť se zvcrkly hvězdy v ponurou scenérii pouličních lamp. Kříčím o samotě, křičím sám. Tolik výkřiků, tolik úderů do nikam. Světlo se ztratilo a já ho hledám. Tiše a ponuře vyprávím svůj beznadějný příběh. Je to šílenství? Nepochopení? Nebo žiju ve špatné době? Ne, nevzlykám, jen se ptám ...

Život mimo Zemi

1. dubna 2014 v 11:34 | JS |  Téma týdne
Na život mimo Zemi je více pohledů od skeptiků až po nadšené průkopníky hledání ze všech observatoří. S každou objevenou planetou mimo Sluneční soustavu, která se podobá Zemi, naše nadšení stoupá. Ta touha nebýt sami a nalézt jinou formu života ve vesmíru je neutuchající. Jenom těch konspiračních teorií o tom, že nás mimozemský život už navšťívil a kdy? O tom, že nás mimozemský život monitoruje. O tom, že jsme potomci dětí hvězd. Je na tom něco pravdy? Určitě je tu hodně hádanek bez uspokojivých odpovědí ...

Z mého pohledu je vesmír tak velký, že by bylo s podivem, kdybychom byli ve vesmíru sami. Bohužel náš rozsah vědění je omezen světelným kuželem kolem nás a možnost prolomit alespoň informační bariéru rychlosti světla je zatím ne příliš reálná. Přesto doufám, že se jednou s životem mimo Zemi setkáme a nebo se o něm alepoň dovíme ...

Cestování časem

28. března 2014 v 9:11 | JS |  Téma týdne
Cestování časem fascinuje lidstvo již od nepaměti. Možnost posunout se v čase zpět a změnit své rozhodnutí, milióny paralelních realit čekají na takovou šanci. Je to však logicky možné? Můžeme si spolu s časem hrát se svým osudem? Nebo na nás nezáleží a ta možnost tu prostě je? Je tu možnost posunout se dozadu i dopředu na časové ose.

Teoreticky bychom mohli říct, že žijeme v časoprostoru a čas je normální osa jako například prostorová osa x nebo y. Pak by bylo cestování v čase otázkou pouze technologie. Technologie kdyby se podařilo zhroutit časoprostor v bodě A, souřadnice: x1, y1, z1, t1 a dostat se tak do bodu B, souřadnice: x2, y2, z2, t2, kde t je ta souřadnice, která nás zajímá. Doufejme, že dobrodružství poznávání teoretické fyziky nám to jednou dovolí ...

Lapač snů

22. března 2014 v 9:43 | JS |  Téma týdne
Barvy keřů rosy se vpíjí do horniny čediče. Vpíjí se a já sním o nové realitě. Tak sám a tak dlouho, vůkol běs, který obchází můj stín. Kde jsi? Já se ptám, v poutníka s kápí každý den doufám. Kleju a hádám se, nač to? Není úniku, není naděje, není odpočinku, vše čas nemilosrdně rozreje.

Barvy snů, barvy noci, klečím sám a není mi pomoci. Lapač snů, křišťálový odlesk zabitých dnů. Tisíckrát bych prosil, tisíckrát bych barvy duhy nosil, však ubitý realitou kolem, jako bych byl lámán sám v sobě kolem. Nevím, krůpěje noci rozhazuji kolem a ptám se znovu. Kde jsi?

Další články


Kam dál