Prázdniny aneb ...

20. července 2010 v 20:20 | JS |  Téma týdne
Prázdniny. Když člověka v šesti letech zavřou na deset měsíců do školy, tak po počátečním šoku se dovídá, že existuje doba, kdy do školy nemusí. Že za devatero horami, sedmero lesy a dvanáctero řekami je tajemná země, kde se nemusí každý den v sedm hodin vstávat, vláčet se s taškou a trávit skoro celý den v kvádrové budově, kde vám někdo sní svačinu. V těch dobách se rodí krásná naděje, že přijde léto a prázdniny.
Časem, když se po desetiměsíčním čekání několikrát dočká, zjistí, že vstávat sice může až v devět, ale program rodičů mu nedá příležitost se jen tak flákat, ale že musí lézt na kopce, prohlížet si předpotopní hrady. Jezdit k moři, kde je vedro, strašně lidí a nedá se tam s nikým rozumně domluvit. Počáteční nadšení nad babičinou bábovkou se rozplyne v nutnosti hodně jíst, aby člověk rostl, v nutnosti nelézt všude tam, kde by se člověku mohlo něco stát. Začíná se psát touha po dobrodružství, touha po tom někam vyrazit jen tak a s lidmi, se kterými to nebude nuda.

Krasa.cz

Okousávání nechtů ve frontě na párky pro otce, který se vesele bavi u vedlejšího stánku s pivem, nakonec přivádí veselou mysl na myšlenku dělat naschvály a nebo rezignovat. Dokonce se někdy zase stane, že je člověk odeslán na tábor, který dost připomíná školu, jen s tím rozdílem, že vám někdo sní zásoby sladkostí z domova.
Tak člověk proplouvá až do doby, kdy už nemají rodiče chuť ani sílu ho vychovávat. Ale v tomto případě ve snaze zmírnit utrpení z přechodu z prázdnin do režimu dovolená ( Kdy zase člověk doufá, že po 35 letech neskončí v LDNce, ale v důchodu, na který si snad našetří ... ) přijde geniální myšlenka, jeť si kam chceš, ale vydělej si na to na brigádě. A tak člověk stráví měsíc z dovolené v koncentračním táboře jménem výrobní závod, v lepším případě internačním táboře jménem kancelář a vlastne se do školy začne těšit.
Možná to tak nevypadá, ale já měl prázdniny rád! Prababičko, já nechci hnusné jídlo ze závodní jídelny, já chci tvůj borůvkový koláč! :( Ach jo ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 20. července 2010 v 21:12 | Reagovat

Člověk si až moc pozdě uvědomí co bylo hezký, a nebo má zkreslený vzpomínky...kdo ví :D

2 Verunka Verunka | Web | 20. července 2010 v 22:55 | Reagovat

Jééé, to je dobře napsané...:D Nesmíme se ale pořád přece dívat jen na ty negativní stránky, co? :) Těch pozitivních je tady určitě daleko víc :)))

3 Eleni Eleni | 21. července 2010 v 21:05 | Reagovat

A chleba s máslem a pažitkou a voňavé podvečery s červánky a pokosenou trávou a tajemství lesa a borůvky a maliny a krása. Taky miluju léto:)A taky smutním za tím, co už není...

4 Stevie Stevie | Web | 2. listopadu 2012 v 3:51 | Reagovat

Koně poznáš v horách, přítele v nouzi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama