Automotive - Kapitola VIII. - Jedeme dál, kola se točí?

19. srpna 2010 v 19:13 | JS |  Z deníku automotive
Zrovna dopršelo. Krajina vyhřátá sluncem se koupala v odlescích kapek deště. Seděl jsem na zahrádce hospůdky a sledoval ruch kolem. Je neděle, zítra musím do práce. Uff, víkend strašně rychle uteče a s ním i to krásné vstávání kolem desáté. Hltnul jsem si piva a přemýšlel o kulisách, ve kterých trávím svůj čas. Přemýšlel jsem a vzpomněl si na úsměv nové kvalitářky, západ slunce získal nový nádech. Zasnil jsem se o jejích dlouhých černých vlasech rozpuštěných na mém rameni. O hloubce jejích očí, ve kterých bych se tak rád topil ... Co je? Ty spíš nebo piješ, hospodský mě vytáhl zpět do reality. Piju ne, vidíš, zašeptal jsem. Upil jsem čtvrtku třetího piva a líně pozoroval kamarády, jak rozebírají týden starý Blesk, který našli na stole. Ty krávo, tak ta Veřešová ...
Probudil jsem až, když budík dotroubil třetí kolo repeatu. Smyčka kolem hlavy se utáhla a já vyrazil do koupelny ucít bohy nového týdne a vymodlit si jeho rychlý průběh. Ani jsem se nenadechl a má kancelář se mi zhmotnila před očima. Na tohle potřebuji, aby jsi se mrknul. Potřebuju, aby jsi v tom do středy měl jasno, vkročil šéf do kanclu a hodil mi na stůl 50 výkresů. Máš to i uložené na transferu, uzavřel monolog a zavřel za sebou dveře. Ježiš a kafe mám kde, zaúpěl jsem v duchu. Došel jsem si pro něj a pozoroval kvalitářku, jak se baví s kolegou z nákupu. Smáli se. Já čekal až se naplní můj hrníček černou mastnou tekutinou a zjišťoval, že se mi pohled na ně nelíbí. Vlastně se on se mi v něm nelíbí.
To není kafe, to je ropa, zaduněl hlas technologa z haly A. Zasmáli jsme se svému oblíbenému každodennímu vtipu. Konečně jsem potkal někoho normálního. Zakecali jsme na chvíli. Ano, pracovně. Není nad to si v pondělí pořádně zanadávat. Vrátil jsem se zpátky a projížděl výkresy. Přetáhl data a začal se prodírat kalkulacemi. Mluvil jsem sprostě, ale v duchu. No a najednou byl oběd. Vypravil jsem se do jídelny, metamorfóza UHA (=univerzální hnědá omáčka), u kterého jsem si sliboval, že ho už nikdy nebudu jíst, se objevila na stole přede mnou.
Zatvářil jsem se zoufale. Oči nevěřícně jako každý den sledovaly vidličku a ... Můžu si přisednout, ozval se lahodný hlas. Cože k mém stolu hamby u záchodů, problesko mi hlavou. Určitě, zadíval jsem se na její rtíky a chtěl jí ukrást jejich odlesk dlouhým polibkem. Sedla si a zasmála se. Vy tu sedíte sám? ... Hovor plynul a já zapomněl, kde jsem. Na neštěstí jsme dojedli, vrznutí židlí a ...
Ale už jsem si s ní tykal ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 29. dubna 2014 v 0:36 | Reagovat

Občas mýváme i UBU (bílou) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama