Strach

16. srpna 2010 v 23:25 | JS |  Téma týdne
Každý den s ním podvědomě vstáváme, každý den ho zatracujeme v rutině všedních dní. Strach. Strach z tmavého sklepa, strach z neklidné samoty kolem maličkých nás samotných. Strach, že se všechno změní v jednom okamžiku. Strach, že milovat je vždy potrestaný smrtelný hřích. Pomalu nakračujeme po provazovém žebříku okamžiku. Pomalu snídáme nejistotu každého z našich dní.
A když už snídáme z rozkvetlé louky jistoty opakování dne za dnem, když dýcháme rozkvetlé květy, co voní nám životem, který bez nich by se zdál šedý. Tak v tom okamžiku přijde potopa a bouře. Silný vítr rozmetá mangalu tak pečlivě nakreslenou, že každý její obraz je jedním ze smyslů našich dní. Malými modlitbami, které smyje osud. Malými modlitbami, které se stavají velkými prosbami k onomu nad námi, jemuž by jsme byli vdečni, kdyby sledoval stopy našich dní ...
Strach je velkou prosbou, prosbou za zachování okamžiku štestí, okamžiku pohlazení, okamžiku políbení, okamžiku radosti nad východem slunce a okamžiku, kdy se snění změní v nebýt sám. Strach, že zmizí ti, kteří jsou naši a my jsme zase v temném sklepě sami a naše rozšířené zorničky nenachází klid. Strach, který se mění v zoufalství, když mizí ti, co tu mají být. Strach, co obědvá naše srdce, když jistota ztráty bolí jako nikdy víc.

Strach je schodiště k vyrovnání se tomu, že je možné být či žít ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ina Ina | Web | 16. srpna 2010 v 23:43 | Reagovat

Jo! Pět set bodů. Krásný. A chladivý, jako louka, která není loukou, protože mám strach se o tom přesvědčit, abych nedošla k poznání, že žádná louka vlastně nikdy nebyla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama