Automotive - Kapitola IX. - Klíč k úspěchu

6. září 2010 v 22:49 | JS |  Z deníku automotive
Budík. Tyran vstávání, místo oddálit jsem ho vymáčknul jako vypnout. Vzbudil jsem se patnáct minut potom, co jsem měl být na kickoff meetingu nové poptávky. Kletby a vlající svršky mě doprovázely do auta, pár nepřesných zařazení, dva rychlé telefony. Ano, za tři minuty jsem tam. Vlétnul jsem na poradu jako strašák, královna koloběžka II. Ani oblečený ani svlečený. Chichot z účtárny mě ostatně do zasedačky doprovodil. Neučesanost jsem zamaskoval za nevázanost a vstoupil.
Dobrý den. No konečně vás tu máme. Sedl jsem si a poslouchal komentář ke slidu dvě. Uff, zřejmě se zdrželi rozhovorem na můj účet. Rozkoukal jsem a téma vyrobitelnost se nebezpečně zvrhávala k zápisu mých formulací a odhadů. Díval jsem na základní data a můj pohled skouznul opět k ní. Setkaly se naše pohledy. Ten její schoval za úsměv otázku. A nebo se mi to zdálo?
Z porady jsem šel do výroby, kde jsem poslouchal přednášku kvalitářů nad tím, že nedodržujeme výkresovou dokumentaci. To, že dodržet nelze, jsem raději nepřipomínal. Uběhl půlrok a jako obvykle si již nikdo nepamatoval, jak to bylo na začátku. Telefon. Máte jít k panu řediteli. Trochu jsem se zalekl, že by má nedochvilnost? Ředitel měl dobrou náladu, vtipkoval nad křivkou zmetkovitosti a ppm. Zadíval s na mě. Jak to vypadá s projektem? Oněch 50 výkresů se přede mnou zhmotnilo a s nimi i kalkulant, co mezitím dorazil. Potřebujeme dát nabídku do pátku. Má to prioritu číslo jedna. Očekávám od vás a od kolegy maximální nasazení. Vše ostaní prosím nechte stranou.
Propustil nás. Dohodli jsme, že se sejdeme po obědě. Sednul jsem k počítači a začal číst poštu. Jen 20 emailů ke zpracování, pomalu jsem se smiřoval se sobotní mimořádnou směnou. A začal značkovat rudým praporkem zpracovat. Oběd a já myslel zase jen na to, že ji konečně uvidím. Seděla u "našeho stolu". Povídali jsme si, přesčas oběda u kafe ubíhal nekonečně rychle. Mám se zeptat nebo ne? Trochu se mi rozklepal hlas. Doufám, že to nepoznala. Podívala se na mě tím jejím lehkým omaným úsměvem. Rozešli jsme se.
Šel jsem dlouhou chodbou až na k projekťákům. Rozházené výkresy po stole mě zavedly až ke kalkulantovi. Začali jsme nekonečnou debatu nad počty kusů, výkresy a kapacitami. Asi o půl čtvrté jsme měli základní koncept a padesát kalkulací před sebou. Máme ještě dva dny, usmál se útrpně.
Proč si sakra vybral ředitel zrovna mě, říkal jsem si, když jsem bloudil ke své kanceláři. Uff, začal jsem vyřizovat běžnou agendu. Většinou korekce SAP, vysvětlování tisíckrát vysvětleného ... Zasnil jsem, mít ji v náručí v tom jejím modrém svetříku ... Probral mě telefon, očekávání se naplnilo, zase něco nefunguje a to i to, co vždycky fungovalo. Šel jsem do výroby a vzdal možnost přijít domů za světla ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama