Napravo, nalevo se rozhlížim, člověka nevidím

29. září 2010 v 19:47 | JS |  Úvahy, fejetony
Dnešní doba. Po útlumu, kdy se skoro celý svět zadávil naporcovanými filetami amerických hypoték, se lidé probrali do chladné reality někde uprostřed "W". Zda jsme za ním, na vzestupu a následném pádu ukáže čas. Kdo již prstem ukázal, jsou lidé, kteří zjistili, že když se nedostává jim, nemělo by dostávat ani těm ostatním, kteří jsou závislí na jejich podpoře.

Evropou prochází strašák "Řecka" a "nutnosti šetřit za každou cenu". Lidé se odvracejí od levicových vlád a jejich rozhazování. Rozčarování volí pravicové kabinety, které nastartovali kombajn úspor a snů o vyrovnaných rozpočtech. Kombajn, který kosí lány plošnými škrty, dělením lidí na "ty pracující" a na "ty, co pracovat nechtějí". Zatím se levice vzpamatovává ze šoku. Šoku z toho, že ideál otevřené Evropy, solidárnosti a sociálního státu, již není ideálem většiny.

Oba pohledy levicový i pravicový se dívá do krajiny. Vidí ukazatele, prognózy, křivky a neudržitelnosti, ale nevidí člověka. Oba pohledy jsou již na tolik arogantní, že nechtějí vidět konkrétního člověka. Nezáleží na cejchu či výhodnosti být nějakou menšinou. Záleží na hodnotách toho či onoho člověka. Ona Pravice či Levice se nedívá skrz státní správu do očí člověka, ale dívá se na něj skrz tabulky, kam ho jen zařadit.

Mizí nárok na individualitu. Buď jste s námi nebo proti nám. Buď máte plat v x násobku životního minima a nebo nemáte. Právo na vlastní názor je redukováno na právo volby. Člověk se rozhoduje pod tlakem správně / špatně pod taktovkou hysterie, která mu říká: Ne, musíš jít s námi, jinak ... !

Vlastní cesta mizí mezi mantinely. Paralelní monology nahrazují dialog. A tak jsme jen parametry
v rovnicích, částí front na úřadech, statistikou veřejných průzkumů. Ne, rozhodně nejsme lidmi. Klienty na úřadech. Lidskými bytostmi na zubní pohotovosti. Dětmi, které nejsou děleny na první a ty další. Těmi, kteří vytvářejí okolí kolem sebe, ne jej devastují svou dlouhou chvíli.

Zevšeobecnění. Otázka, než se odsoudí (= zařadí se) lidé, které někdo označí přívlastkem a udělá z nich skupinu dle pár kritérií. Ptá se někdo, kdo vlastně ti lidé v té skupině jsou? Hledá obličeje a hlasy? Nebo nad nimi mávne rukou a vytáhne škatulku ze statistického úřadu?

Hledejme někoho, kdo bude odpovídat otázky a ne konstatovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allah Akbar Allah Akbar | E-mail | 26. února 2012 v 11:40 | Reagovat

Tvare, jmena, zivoty a osudy LIDI jsou naprosto bezvyznamne a shrnute v tabulkach a grafech. Jsme jen materialem stejne jako plasty a zelezo.
Jsme majetkem a prostredkem k pozitkum mocnych. Jsme odsouzeni ojebavat se navzajem ve prospech treti neidentifikovane strany kupicu hmotnych statku.
Nasim cilem neni dokazat neco prospesneho, neco uzitecneho, nase cile jsou: zaplatit najem, telefon, internet, ... Nase mozkova kapacita je soustredena na penize a majetek. Svoboda mysleni je tatam. Kde bychom mohli byt, kdyby neexistovaly penize, na co bychom mohli myslet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama