Automotive - Kapitola XII. - Tma nade mnou

20. února 2012 v 20:03 | JS |  Z deníku automotive
Dorazil jsem do práce. Trochu rozechvěle jsem otevřel dveře kanceláře a pozdravil. Stále byla má mysl pohlcená omamnou chutí jejích rtů. Najednou se za mnou ozvalo, tak je to v pytli, v deset odjíždíme. Cože???, mé vnitřní Já se otřáslo, vždyť já tu odpočítávám minuty do momentu, kdy ji zase uvidím. Náhradní díly a úspory, máme se zbalit a kolem desáté vyrážíme na centrálu, zítra v devět tam máme meeting s controllingem. Rezignovaně jsem se rozvalil na kancelářské židli a začal kopírovat ze síťového disku data do notebooku. VPNka v podání našeho IT je totiž něco jako vytáčené připojení pro stahování DVDček.


Potkal jsem ji na chodbě, automaticky se mi zatajil dech. Spiklenecky se usmála a řekla, tak dneska odjíždíš? Toje škoda. Stačil jsem je přikývnout. Kde se vzal, tu se vzal její kolega kvalitář, začal mi zase něco hustit o tom, že předposlední 8D report není vyplněný správně. Slíbil jsem mu, že se na to mrknu večer na hotelu. Ona tam stála v pozadí a usmívala se. Odešel jsem do kanceláře, tam mě ve dveřích chytil kalkulant a už jsme u šéfa řešili, jak a co budeme prezentovat. Jako obvykle nuda. Úspory pro úspory. Nic neříkající layouty pro lean managery. Čas letěl a najednou jsem seděl ve služební Octavce. Vyrazili jsme směr Hannover. Kalkulant pořád mlel něco o tom, že se na to musíme ještě mrknout, že to nemá dodpočítané. Prezentoval prý hrubá čísla. Byl evidentně nervózní. Chápal jsem proč. Pokud někdo bude projíždět úspory do detailu, tak by se taky mohlo stát, že za námi vyrazí audina pana ředitele. A jinak to je docela dobrej chlap. Hovor se stočil k autům. Jaké a proč by si koupil. Já jsem se raději se svojí rachotinou držel zpátky. Kilometr za kilometrem. odpočívadlo za odpočívadlem. Pár hovorů z práce o tom, co se má kde udělat a jak. MC Donalds na půli cesty.

Kolem páté mi přišla konečně zpráva od ní, když jsme se blížili k centrále, kde jsme se měli zastavit, projednat s jedním kontrolorem čísla na zítra a ukázat omáčku z hlediska technologie ( můj úkol ). Ušel jsem pár kroků a díval jsem se na omlácené blackberry, chybíš mi a napíšeš mi? L. Zhluboka jsem se nadechl a obrátil oči vzhůru na oblohu, kterou vyplnil západ slunce. Najednou jsem nechápal smysl svého života a co tu dělám. Být bez ní jen kvůli pár dílům a suchopárné statistice na téma, kolik jsme zase uspořili. Odepsal jsem jí, moc mi taky chybíš, každá minuta bez pohledu do tvých očí je zkázou mého čekání. Moc se na tebe teším. Opravdu najednou jsem se přistihl, že vůbec nevnímám rozhovor o úsporách a jen koukám do blba. Chtěl jsem být prostě s ní.

Hallo, můj německý kolega, který má na starosti náhradní díly za koncern, mě přišel pozdravit. Hallo Jochen, konečně někdo normální, kdo občas zajde do výroby. Vzal mě na kafe a na cigaretu, zanadávali jsme si na vedení, automobilky a pozval mě na večeři. Kalkulant s kontrolorem půjdou s námi. A já se alespoň na chvíli odpoutal od ní ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama