Automotive - Kapitola XVI. - Sblížení

8. března 2012 v 10:58 | JS |  Z deníku automotive
Byla to banálnost s kouhoutky. Měl jsem to opravené za deset minut. Mezitím udělala L. něco k jídlu a uvařila nám kafe. Tiše seděla v pokoji, který lze nazvat ložnicí a obyvákem dohromady. Přisednul jsem si k ní, díval jsem se jí do očí. Nic jsme si nemuseli říkat, utápěl jsem se v nich a měl jsem až omamnou touhu se dotnout svými rty jejích. Usmála se a prohodila něco o holkách v práci, že se jí tam celkem líbí. Nevydržel jsem a pohladil jsem ji po tváři. Dívala se na ně přitom tak měkce, ale zárověň tak žádostivě. Hladil jsem ji po tváři a naše rty se k sobě blížily. Milimetr po milimetru až jsem začal vnímat okouzlující vůni jejich vlasů. Pomalu jsem ji políbil a jakoby náhodou objal. Líbali jsme se. Uhrančivě, něžně, dojímavě, nezkrotně, okouzlujícně, sladce, slastně, vášnivě ... Čas plynul a rádio v jejím pokoji bylo jedinou kulisou toho smět ji ochutnat, smět ochutnat její vůni a ji samou. Byl jsem úplně okouzlen, nedokázal jsem se vzpamatovat z tak blízkého pohledu do jejích očí v krátkých přestávkách, kdy jsem se nadechnul, abych se mohl znovu utopit v jejích polibcích.



Tak dlouho až jsem nevydržel a malými krůčky začal ochutnávat její sladkou šíji a nechal své ruce zabloudit po omamnosti dotyků na jejích zádech. Očarovala mě a snad i já ji. Líbali jsme se neustále a ve vlnách té slasné sounáležitosti. Bylo to naprosto spontánní jako proplouvat mořem malých sladkých slastí následovaných krůčky vzrušení. Mít ji v náručí. Omamnost mantry a očarování jí samou. Zvonek. vytsřelili jsme od sebe a začali se smát. Kdo to, sakra, může být?, řekl jsem si v duchu a vzduch kolem nás ještě teď byl naplněn elektřinou vzrušeni. Snad to nebude táta, odvětila tiše, měl mi dneska přijet montovat stěnu, ale až večer. Zhrozil jsem se, začal jsem mít komplex někoho, kdo přišel vykrást klenotnictví, měl v ruce nejkrásnější drahokam a těsně před tím než si ho mohl prohlédnout, tak o něj přišel.

Samozřejmě. Až teď jsem si všimnul krabic IKEA opřených o balkónovou stěnu. Vyběhla na balkón a zavolala, že už jde. Měl pro ni ještě pár drobností. Asi nechceš zústat, viď, zeptala se. Nešťastně jsem na ni pohlédl. Měla takový polopobavený pohled v očích. Políbíla mě hluboce a zašeptala mi do ucha, že zítra, ale nikdo nedorazí ... Vzal jsem si od ní klíče s tím, že jejímu otci alespoň otevřu. Políbila mě mezi dveřmi a já sešel dvě patra, pozdravil jejího otce, předal mu klíče a zmizel v sídlišti směrem k domovu...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 verča verča | 8. března 2012 v 13:05 | Reagovat

:-) pěkný pěkný

2 Nicol Nicol | 16. listopadu 2012 v 13:56 | Reagovat

čte se to hezky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama