Melancholie

28. listopadu 2012 v 20:13 | JS |  Reflexe
Mám melancholii celkem rád, je to takový nijaký pocit, stejně jako je většinou nijaké prostředí kolem, ovšem je otázkou, zda prostředí není nijaké, protože jsem sám melancholicky nijaký. Slova vznikají a zanikají jako jejich předchůdci - myšlenky. Myšlenky, polétavé světlušky, které zazáří a ztratí se. Jako bych snídal večeři zítřka už dnes, nijaké pocity, nijaké okolí a nijaké myšlenky. Začarovaný kruh melancholie, ze kterého nelze vyklouznout, leda bloudit dnem i nocí a hledat vysvobození.


Melancholie, ale není deprese. Melancholie nikoho nedrtí, jen nechává tak nějak být v nijakosti a ve vzletech a pádech myšlenek. A ony vzlétají a padají, jako listí venku, chvíli víří ve spirále směrem vzhůru spolu s větrem a pak se tiše snese dolů na zem. A tam je zašlapáno do asfaltu chodníku, co naplat, že bylo barevné. Melancholie totiž barevná moc není, melancholie jsou odstíny šedi, které stínováním ukazují svoji ledabylou chuť žít. Melancholie je horký čaj bez chuti navzdory citrónu a cukru. Melancholie je koláž stínů duše, které se víří ve spirálách jako listí, aby nakonec stín zahalil sochu jménem realita, kterou každé ráno odhalujeme tím, že otevřeme oči a řekneme, zase nový den.

Melancholie je nijaké šedivobílé plátno stínů místo barev kolem, na které jsme zvyklí. Proto je trochu smutná, spíš zasmušilá a taková nijaká. Prostě melancholie.


Doporučené články o nakupování online - o webhostingu - o tom, jak se pokusit vydělat na internetu:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ratuska ratuska | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 22:22 | Reagovat

Ne, že by melancholie nebyla barevná, spíš má všechny barvy vybledlé. Si myslím.

2 Jasmine Jasmine | Web | 29. listopadu 2012 v 22:52 | Reagovat

Jj :-), to znám až moc dobře... Já jsem žila v melancholii dlouho a přecijen je mi nejbližší. Člověk melancholik je ze všech typů nejvíce přemýšlivý :) a také často smutný, velmi citlivý :). Se vším se dá pracovat.
Hodně mě překvapilo přirovnání večeře zítřka už dnes - tak nějak to tam je :). Je to velmi zvláštní, protože naše přítomnost je dle mého soudu - vlastně jsem to převzala..., odrazem naší minulosti. Jací jsme byli, tak žijeme. Přirovnání cykličnosti a opakujících se dnů je jako záraz v minulosti a neschopnost se odpoutat a žít zas dál

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. listopadu 2012 v 10:42 | Reagovat

Melancholie má klouzavý pohyb...
Měkce sametový mech všepohlcující...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama