Odpolední káva

25. listopadu 2012 v 3:48 | JS |  Reflexe
Ďas, aby to vzal, pomyslel jsem si u sklenice ledového piva. Zřejmě je pán znalec, jak vyrábět ledovou tříšť. Kolikrát se mi to ještě stane, přitom nehci tak moc, jen si dát v klidu dvě piva a jít. Prudká bolest mi projela pusou, pár přecitlivělých zubů se nezapomnělo ozvat. Co mě ještě čeká, říkal jsem si v duchu. Tak já si dám velké presso s mlékem, zarecitoval jsem.

Za chvíli se ozval rachot kávomašiny. Uskrl jsem další hlt piva a už se přede mnou objevilo to presso, dokonce s bonbónem. Rozplizlá hořká čokoláda a uvnitř oříšek. Neuvěřitelné, málem se mi opravdu podařilo se tou kuličkou ušpinit. Naštěstí jsem se už věnoval pressu. Pořádně jsem ho osladil, nalil do něj mlíčko, zamíchal a slastně uskrnul. Mám rád odpolední kávu. V takový ten čas, kdy už jste z práce nebo ze školy a nic před vámi není. Vůbec nic a tak si řeknete, proč bych si nezašel na jedno a nebo na kafe?


A já si teda zašel. Na jedno točené Březno, takže na dvě. Usrkl jsem opět pressa a usmál se. Někdo nevydržel poslouchat rádio wave a rozměnil si do jukeboxu. To budou zase hitovky, letmým pohledem jsem odhadnul, že ten člověk je mimo. Buď dlouho nespal nebo dlouho chlastal. A to je teprve půl čtvrté odpoledne. A jé, už je to tu, český poprock, řekl bych. Chinaski a spol. zahojí váš bol. Uskrl jsem tentokrát piva, které teplota okolí donutila dostat se na normální provozní teplotu, kterou je schopen člověk bez úšklebku ustát.

Jukebox se rozeřval, vrchní ho naštěstí trochu ztlumil. Zakroutil jsem hlavou a dopil kávu. Piju ji rychle, nevím proč. Proto mám rád velké hrníčky na kafe, protože mi déle vydrží. Zahleděl jsem se do dáli, tedy skrz stěnu baru a zkoušel si představit, že místo Mišíka a ETC hrají Pink Floydi nebo Queeni. Měl jsem nostalgickou náladu na klasiku. I když pokud by byla možnost gotického metalu, nebyl bych proti. WT, Xandria, Tarja, Epica, Elis ...

Pomalu dopíjel jsem pivo a seděl osamocen, ale ne sám, v řadě židlí u baru. Poslouchal jsem cizí vtípky a mlčel. Nechodím do hospody kvůli lidem, ale kvůli alkoholu. Lhostejno, zda na vás někdo řve nesmysly se vzrůstající tendencí dle počtu piv, ale máte se s kým bavit, nebo jste sám a pomalu propíjíte ty mozkové buňky, co chtěly jít hospody spáchat etanolové harakiri. Dopil jsem pivo, zaplatil jsem, vyrazil na záchod, doufajíce, že tam nebude žádný nepřizpůsobivý od automatů. Nebyl, vykonal jsem, co jsem měl a rozrazil dveře ven. Ostrý zimno-podzimní vzduch naplnil mé plíce. Och, jaká to nádhera uprostřed betonového sídliště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama