Vidím hvězdy, stříbro rozseté po obloze. Vidím horskou tůň, do které se nořím a ve které hledám sám sebe. Dlouho plavu a nenácházím. pak se propadám skrz černý vír tam dolů až k Pandořině skříňce mých budoucích dnů. Vidím krásu v úsměvu dívky, vidím ji opřenou o tiché zápraží. Vidím sám sebe se někam belhat a rozdávat karty s klíčem k osudu. Vidím černé vlasy, dlouhé černé vlasy a kloužu se po nich do chřtánu cizích světů. Vidím zavřené oči z druhé strany a ty se nechtějí otevřít. Nechtějí se do tváře realitě podívat. Vidím stovky plazů na hřbetu pouště tiše se plazit ke svým obětem. Vidím a nevidím. Avšak někdy toužím vidět jen vnitřní svět a neotevřít oči.
Vidím a nevidím, ale vím, že rád sním ...
Musí pro tebe být kouzelné ty oči zavírat=)