Půlnoční

18. února 2013 v 0:18 | JS |  Reflexe
Odraz v okně. Odraz paprsku prostorem a zrcadla, která ho hltají, aby ho mohla poslat dále. Kam dále? Přece hlubinám toho, co je venku. Hvězdné obloze bez elektrosmogu. Vyvýšená pevnost světla se proměnila v ruch elektrárny. Má duše strádá prázdnotou, tou mnou i kdysi jí prokletou. Nemohu zapomenout a je mi mizerně. Můj život je skládanka bez možnosti najít správné řešení. Pořád sklouzávám dolů a dolů. Nemohu zadržet ani pád a ani krůpěje krve, které se občas hrnou z mého nosu. Snad nebo naštestí nosím s sebou kapesník, nejsem zase úplná nula, nosím i hodinky. Nesnáším, když se někdo dívá na to, kolik je hodin, na mobil a má kšiltovku nakřivo nebo kapucu přes hlavu. Takový ten rádoby skejťácký styl. Kam se poděla poezie? Kde jsou alkoholy? Kde je absinth? Mimochodem výborný absinth najdete zde. Je to neuvěřitelné, ale s vodou 1:2 funguje jako nádherné hypnotikum a spíte jako v bavlnce.


Výraz únavy a prokletí rozlady. Deprese ne, jenom prázdnota a odcizení. Slova, která jsem tak dlouho hledal v tomto asociačním řetězci slov, které se vplétají do očí čtenáři, který je polyká zorničkami. Proto nosím kapesník, protože nikdy nevíte, co se může stát. Hlavně si kupte hodinky a nebuďte drsní rádoby cokoliv. Jen opravdu mrtvý člověk ví, jaké je to je pod drnem, tak se nesnažte ho napodobit, protože je to zoufalé řešení. Ano, zoufalost, prázdnota a odcizení. Tři sourozenci, kteří mě provází životem, avšak jsem za ně rád, neboť bez nich bych byl Raskolnikovem dneška. Teď jsem jen Cizincem v temnotách. Mé účty mi letí mozkem a já kolabuji ve světelných vlnách svého EEG.

Miluji Morgensteina a jeho dada. Že bych se ustrnul a spustil také. Co teprve futuristické zang tum tump. Ne, podržím hladinu slov mezi řádky a nechám z nich vyrašit smysluplný text. Aspoň na první pohled, neboť já se dívám na analogové hodinky a měl bych už spát. Jenže mě se nehce a tak píšu a píšu a píšu. Ano, píšu svým třem souputníkům. Prázdnotě, Odcizení a Zoufalosti. Trojjedinost mého Bytí i Bití Osudem. Ale nevymlouvám se na něj to ne, mohu si za své spolunocležníky sám. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Manon♥ Manon♥ | Web | 18. února 2013 v 13:57 | Reagovat

:'D Ano,přijde.Bohužel máte pravdu.On za sebou mrtvici opravdu má,ale to většina půlka,tohohle debilního národa neví a odsuzuje ho za to,že neumí mluvit.Ano,to jsou Ti,kteří o jeho životě nic neví.Teď už je pozdě něco měnit,nebo řešit.Je zbytečné nad tím přemýšlet.Prezidentem je Zeman.Ok,zvolila si ho většina lidí,která si,ale za pár let,bude stěžovat,koho to zase zvolili.Je to věc názoru ... A já si od nikoho do svého názoru kecat nenechám,a nehysterčím,jen jsem veřejně uvedla svůj názor to je celé. :P

2 Manon♥ Manon♥ | Web | 18. února 2013 v 13:58 | Reagovat

Komentář byl vyhodnocen jako spam,povol prosím.:)

Jinak,není to spam,jen jsem se vyjádřila ke komentáři na mém blogu.

3 Ivet Ivet | Web | 18. února 2013 v 17:39 | Reagovat

Píšeš těm třem?
Hm, to už není jen jeden, ale jste vlastně čtyři. Není to monolog ale dialog a to je přeci vždy lepší.-:)

4 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 18. února 2013 v 20:26 | Reagovat

[3]: Stana, ten maly kluk ve me, je Prazdnota nyni. stranger_in_darkness je Odcizeni a Jan Stanislav, co by basnik, je Zoufalost :/ Spolu se mnou jsme ctyri, ale basnik odesel a mlci, je zoufaly, prisel o svou Muzu, takze jsme tri ... :)

5 Ivet Ivet | Web | 18. února 2013 v 20:33 | Reagovat

[4]: Úžasný - lepší než být jeden!-:)

6 Miriam Miriam | Web | 25. února 2013 v 14:26 | Reagovat

Zde se nachází krásnýn příklad toho, že v nedobré náladě člověk vytváří mnohem zajímavější, origináolnější dílka... Píšeš úžasně. Mám ráda tvůj styl psaní.
A neodsuzuj "mobilní hodinky". Jsem metalistka svého stylu, koukám na mobil, když potřebuju vědět kolik je a mám ráda prokleté básníky. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama