Ve víru realit - kapitola II. - V práci

12. února 2013 v 23:06 | JS |  Ve víru realit
Potáhl si mocně z cigarety a narazil na dřevnatější část, zvedl se mu žaludek. Sakra, co do těch Startek dávají, zanadával si potichu. Kdysi stávaly 28 Kč v trafice u Balónu a tohle se u nich nikdy nestalo. Zavrčel, jenže co má kouřit, když na Startky je zvyklý. Petry absolutně ne, ty jen za trest. A pall mall od Vicerojek přes Philipa k RGDčkům ho moc nelákal. Byl ortodoxní startkař s lehkou deviací k modrým Spartám. Ale to musel mít náladu. Potáhl si podruhé a mrknul na hodinky.


Ještě pět minut a zpátky ke strojům. Kolem se rozesely hloučky spolupracovníků, kteří pokračovali v probírání kde čeho. Zaslechl něco o autech, manželkách, mistrech a jejich přezdívkách. Co ho pobavilo nejvíc a to by dal dotyčnému korunu za to, že to vymyslel. Vedení výroby se začalo říkat menzes parta. S trochou nenucené škodolibosti si představil nadmistry a vedoucího výroby u IQ testů do Menzy. První otázka před nimi, jak se IQ test vyplňuje, rozesmál se mimovolně, nevím dál. Uvědomil si, jak ho ta práce ubíjí, jak by chtěl zoufale dělat něco jiného, ale prostě skončil tak, jak skončil. Cesta vzhůru bude trnitá a měl už jen mlhavý pocit bludičky, která mu říkala, že to nestojí za to. Že se zklame jako obvykle. Byl totiž zahořklý asi stejně jako kafe v kelímku, který žmoulal v ruce. Jde se na to, pánové, zaslechl za sebou. Přestávka skončila. Lis čeká a nedá se ukecat. Chceš peníze, plň normy, jinak máš smůlu. Pravidlo, které bylo neúprosné a někdy i nespravedlivé.

Vanička za vaničkou se řinula ze vstřikolisu. Činnost si už tak zautomatizoval, že myslel úplně na něco jiného než, zda díl v kontrolním přípravku sedí tak, jak má. První díly jsou uvolněné tak co, nemohlo se nic stát a většího problému by si všimnul. Jeho myšlenky se roztoulaly krajinou polosnění. Náhle si vybavil onu modrookou brunetku z autobusu. Vystupovala před ním a pak zaplula na personální. Celkem ho zajímalo, co tu pohledává, že jela do práce s výrobáky. Mohla jet až na osmou, jestli je odněkud z kanceláře. Ale ona ne a ještě se vybavuje s těmi největšími drbnami z haly A3, kde se jedou výseky. Není to tolik fyzicky namáhavé, tak tam dělá řada žen. Určitě lepší práce než postávat u šicího stroje v Johnsonu nebo Trimku. Aspoň jemu to tak přišlo. Myšlenka se převalovala za myšlenkou, otřel si pot z tváře. Ani se nenadál a je tu pauza na oběd.

Vzal si svoje kastrůlky a postavil se do fronty k mikrovlnkám. Za chvíli už se ládoval polévkou, vývarem olejovým okem. Jak si kdysi říkával, že už nikdy nebude jíst jídlo ze školní jídelny, tak to se bohužel přepočítal, neboť dodavatelem obědů byla školní jídelna. Už si zase navykl na Univerzální Hnědou Omáčku, Univerzální Bílou Omáčku s masem, které si nepamatovalo z čeho, že to vlastně vzešlo. Ale jíst se to dalo a on měl hlad. Ta nevypadá špatně co?, ozvalo se u stolu za ním, jak se tam ráno protahovala. Ta by o to stála určitě. Nevíš, co tu dělá vlastně? Ale to je nová na účtárně. Tak to tam byla dneska první asi, já tu nikdy nikoho z účtárny na šestou neviděl. A to víš, dneska jela dříve, znáš je, to jsou samé školení od BOZP až firemní politice. Zvlášť humorné je školení o firemní politice pro výrobáky, které je zakončeno testem. Samozřejmě jsou známé výsledky dopředu, nikdo nechce riskovat, že by musel školit znovu a na druhé straně výrobáci zase chtějí ulít, ale ne po pracovní době.

Pomalu dojídal oběd a poslouchal dál hlahol vedle od stolu. Ta by stála za hřích, to bych se možná nechal i vyhodit. Jo, to by bylo poslední, co bys tak stihnul, utnul ho další. Škoda jen, že teď s námi už asi jezdit nebude. To víš, to je účtárna, tam se maká na 120%. Dojídal knedlík a pomyslel si, že vysvětlit tady někomu, co je za práci denně se prohrabávat stovkami faktur, párovat objednávky a faktury, být pod drobnohledem controllingu a dožadovat se neustále u projekťáků o podklady, není možné. Zvlášť ona, krásná víla v béžovém roláku se začala zdát skutečně neskutečnou a to hlavně v obklíčení tou partou hic z technologie. Mohla ona být opravdu rázná a nenechat se? Vypadala ráno tak křehce a přitom by ji ještě člověk na rukou nosil, aby se mohl docela ztratit v jejím usměvavém pohledu. Nemohl na ni najednou přestat myslet. Dojedl oběd a další Startka. Co potom? No přece vaničky, musel se smát a nevěděl, odkud se to v něm vzalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 13. února 2013 v 13:59 | Reagovat

Krásné vzpomínání - já ani nevím, jak chutnal startky, ani UHO a UBO, ale dovedu si to představit. Je dobře, že občas aspoň některá dokáže dáma dokáže změnit náladu k lepšímu.

2 K. K. | 14. února 2013 v 12:33 | Reagovat

při přečtení "menzes parta" mě spíš napadlo vedení které trpí ženskou periodou...to taky není špatný přirovnání :D

3 *AnetWolfLun* *AnetWolfLun* | E-mail | Web | 15. února 2013 v 22:30 | Reagovat

Páni O.o vážně mě čím dál tím víc udivuješ. Tvoje články mají smysl. :)
Alespoň mě ho dávají :)

4 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 15. února 2013 v 23:18 | Reagovat

[3]: dekuji. opravdu jeden smysl maji, ale to by se musel stat zazrak ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama