Ve víru realit - kapitola I. - Všední den

12. února 2013 v 4:55 | JS |  Ve víru realit
Bezcitné ráno ho probudilo za asistence budíku, lámavě vstal, zaklapl budík, protřel si oči a sám sobě řekl, zase do práce. Doplazil se do koupelny, kde na něj čekala šelma ranní hygieny, porval se s ní se ctí až na pár škrábanců tupého břitu na holení. Pomalu se přesunul do kuchyně, z lednice vytáhl jogurt a rozšafně si vychutnával sousto za soustem s příchutí vaječného koňaku. Zadíval se nepřítomně na hodiny a řekl, sakra. Zautomatizovanými pohyby se převlékl, zastlal a vykoukl ze dveří.


Nikde nikdo, obul se a vyrazil ven. První koho potkal, byl studený vítr, který si razil cestu liduprázdnou ulicí. Není nějak brzo, napadlo ho a podíval se na hodinky. Ne, není, zamumlal a kráčel na autobus. Pár prokřehlých postav již postávalo na zastávce a kymácelo se v rytmu snahy urvat si alespoň trochu tepla okolní mínus trojce navzdory. Usmál se a pozdravil vůkol, aniž by čekal odpověď. Ale přece asi troje ústa mu odpověděla. Myslel, že má halucinace. Cože? Krásný den přeju, pane. Zadíval se na dívenku, která sotva odrostla maturitním otázkám a už ji nemilosrdný osud vláčel pracovním nasazením.

Autobus přijel, líně zabrzdil a otevřely se dveře. Chrchlání zastávek určení, pípnutí karet a chrastění drobných. Malá symfonie všedního rána. Posadil se a zjistil, že má rovné dlouhé hnědé vlasy a občas se jen tak otočí a usměje se. Že by na něj? Jeho sebevědomí ho hned usadilo, to určitě. Přesto se nemohl dočkat, otočí se znovu a bude smět opět spatřit její pomněnkové modré oči. Nemohl se dočkat, bude smět nasát vůni jejího úsměvu spolu s jejím parfémem. Byť byla o tři řady dále. Znovu se otočila a začala si povídat přes sedadlo se ženou za ní. Rošťácky si klekla na své sedadlo a vzepřela se v opěradle. Uhranutě ji sledoval, skoro si nedal pozor, aby na ni nezíral. Byla krásná a zřejmě i svéhlavá. Opět se ozvalo jeho sebevědomí a uklidilo ho patřičných mezí, takže se začal dívat z okna ven. Jal se pozorovat šedivé šmouhy po skle, které se kdysi vlévali do izolace okna. Usmál se a jako by nazapřenou se na ni znovu podíval. Byla jako víla z pohádky, i když měla béžový rolák, který ji těsně obepínal a nechal tak vyniknout jejím křivkám. Zasnil se. Uvědomil si, že tímto autobusem jede ona dotyčná poprvé. Bude tu snad každé všední ráno jako on? Ta myšlenka ho znervózňovala, aniž by věděl proč.

Po chvíli se před ním rozevřel pohled na industriální zkázu pracovního tábora, kterému se říkalo plant, protože to bylo korporátní a korporátně se mluvilo jen anglicky. Dělal na hale B6, kde se vstřikovaly plasty do různých forem. Zrovna on trávil celou směnu vyndáváním vaniček, kontrole jejich rozměrů v přípravku a uložení do balící jednotky. Připadal si jako robot po nucené lobotomii, ale tady se tomu říkalo práce. Zavzpomínal na léta na střední, kdy spolu s přáteli Wildem, Bodelairem a dalšími propíjel svou mladistvou existenci. Byl básník, zakládal si na tom. Na webu byl i dokonce úspěšný. Zadíval se do prázdna prostředku haly a vzpomněl si na ono děvče z rána. Jako by se jeho myšlenky ztratily a místo nich se objevil pouze pohled do jejích očí. Docela ho to zhypnotizovalo, takže kromě zautomatizovaných pohybů nic nevnímal. Přestávka, vole, ozvalo se za ním spolu s herdou do zad. No jo, dyť už jdu, řekl. Aby ses nestrhnul, zahlaholil místní vtipálek a všichni se na povel rozesmáli. Zrovna on, který normy plní s odřenýma ušima. Vyšel ven na shromaždiště kuřáků a zapálil si. Tady je mají pěkně na očích, zadíval se do oken vedení společnosti. Ale co jim je do nás, mávnul rukou a dal si dalšího práska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kejm Kejm | Web | 12. února 2013 v 7:53 | Reagovat

moc hezké čtení :) těším se na pokračování

2 pavel pavel | Web | 12. února 2013 v 9:10 | Reagovat

Takže víla v roláku, jo? :D

3 Ivet Ivet | Web | 12. února 2013 v 19:13 | Reagovat

Hezký den prožil...-:)
Hezky se to čte, samozřejmě!-:)

4 Anča ^_^ Anča ^_^ | E-mail | Web | 12. února 2013 v 19:27 | Reagovat

Páni krásné :)
-hrozně obdivuju tvůj styl psaní, můžu se zeptat kolik ti je? O.o na chlapce píšeš překrásně.

5 Cerolline Cerolline | 3. března 2013 v 9:33 | Reagovat

Máš zajímavou techniku psaní a dobrou slovní zásobu, moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama