Už je to zase tady ... vějíř realit

6. března 2013 v 20:08 | JS |  Úvahy, fejetony
Je zajímavé, jak dokáže lidské myšlení zaskočit nemožnost ověření si možností, kam se může tok událostí stočit nebo jakou z nových cest se protlačí kupředu. Najednou máte před sebou deltu řeky, která se stejně vlévá do moře, vy nevíte kudy a zda neskončíte ve slepé uličce, kde se zaseknete o skalní val a bude vám hodne dlouho trvat, než najdete cestu dál. Navíc s něčím musíte počítat, mít nějakou představu o dalších událostech. Musíte být schopni nějak v současnoti reagovat, aby jste neztratili kontakt s okolím. Protože když ho ztratíte, ztratíte i možnost reagovat nějak smysluplně. A to je můj problém.


Mé možnosti, jak odhadnout další vývoj událostí, se ztenčují a minimalizují s ohledem na můj sklon k bohatému vnitřnímu životu, kde si "realitu předpovídám" a to dost daleko. Pak se samozřejmě ztrácím v současnosti a horko těžko bojuji s tím, aby mi lidé rozuměli. Abych nebyl úplně mimo, protože to si nemůžu dovolit. Sice se snažím, ale reakce okolí, buď nejsou žádné nebo se nesejdu s lidmi ve stejném časoprostoromyšleném bodě. Míněno, že komunikace probíhá, ale každý máme svoji představu o budoucnosti a ta se komunikací nesbližuje, ale buď je stejná nebo se naopak nůžky nedorozumění rozvíjejí dál.

Teď jsem zase v kleštích očekávání "něčeho". To "něco" je velice nepravděpodobné, ale je to možné. Můj myšlenkový model budoucnosti to "něco" vstřebal a teď se kochá možnostmi, jak to "něco" rozvíjet. Když si nedám pozor, může se mi stát, že budu asynchronní s realitou tak, že bych mohl být považován za blázna, který se úplně ztratil sám v sobě. Tedy někdo, kdo vůbec neví, co se děje. A to se mi částečně neustále stává tím, jak se mnou někteří lidé přestávají komunikovat, protože mezi mnou a jimi jsou nůžky asynchrontity rozevřené tak, že není možné najít průsečík v budoucnosti. Tím se logicky ocitám ve stále větší izolaci, tedy neschopen adekvátně reagovat. Proto se snažím najít jakýsi status quo průměrnosti, do kterého bych chtěl zapadnout. Být v nějaké části mainstreamu a zachovat si "svobodné myšlení", prostě předstírat normálnost v širším kontextu společnosti v souladu s na veřejnosti prezentovanými trendy. Musím říct, že mi to moc nejde.


Nemám prostě takovou úspěšnost při komunikaci a přizpůsobení se skupinám lidí, že zůstávám sám a nebo mám velice úzký vytyčený prostor, ve kterém jsem schopen s lidmi komunikovat. Prostě moje schopnost předpovídat realitu v souladu s adaptováním v lidské společnosti je velice malá a já se ocitám v osamění nebo na kapačkách internetové komunikace, i když i zde se stává stejně jako ve společenském životě, že si prostě nemám s lidmi co říci. Svou roli zde hraje i faktor společných zájmů. Já protože se moc o okolní realitu nezajímám (sport, bydlení, tv, ...), protože mi to přijde zbytečné, tak přicházím i o možnosti navázat nové komunikační vztahy na nějaké hlubší úrovni. Právě navazování vztahů je problém, protože nemůžu najít průsečíky zájmů, které jsou základem každého a jakéhokoliv partnerství. Proto se může stát, že se dostanu až do jakési formy autismu, který je vynucen neschopností fungovat ve společnosti.


Doufám, že najdu klíč k tomu, jak se přes tento problém přenést, protože stav "nic se nestalo" začíná být čím dál častější. Musím se donutit zajímat se o společnost a vykonávání aktivit, které jsou společenské. Je to pro mě dost težké, ale doufám, že se mi podaří najít spřízněné duše, se kterými si budu mít co říct. Ufff ...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 6. března 2013 v 21:24 | Reagovat

Díky za kompliment, ale mezi moje vrcholné umění to nepatří :D

2 keepon keepon | Web | 6. března 2013 v 21:39 | Reagovat

Je jenom ztracená - stejně jako já.

3 Akime Akime | Web | 6. března 2013 v 21:57 | Reagovat

Na světě je miliarda druhů společenské zábavy. ^^ Já si vybrala japonskou kulturu a tedy i podle toho jsem hledala.. Ne hledala, ona ta komunikace s lidmi, co tohle mají taktéž rádi, přišla sama a dala mi šanci něco začít. Chce to zkoušet nové věci a to navazování kontaktů půjde samo :3 Držím tlapky~
A děkuji za kompliment k povídce, jsem ráda, že zaujala ^^

4 Succuba Succuba | Web | 7. března 2013 v 21:54 | Reagovat

Musím říct, že ze začátku mi dost trvalo pochopit, co se nám básník snaží říci :) ale snad se mi to nakonec podařilo... Mám jen jednu poznámku. Je zvláštní potkat někoho, kdo se snaží zapadnout do průměru... V dnešní době když je všechno too mainstream. Myslím, že to nemusí být úplně od věci, je jen třeba přestat to brát jako handycap a udělat si z toho přednost.

5 Zuzka Zuzka | Web | 9. března 2013 v 16:06 | Reagovat

Strašně snadno si tvořím svoje velké vzdušné zámky, které většínou sahají dalekosáhle do budoucnosti. O to větší je pak zklamaní, když ty zámky rozfouká vítr a mě pak zbyde jen realita. Ale stejně si pak postavím nové. Bez nich nedokážu být.

6 Tragédie Tragédie | E-mail | Web | 2. července 2013 v 17:15 | Reagovat

Jo, a teď si k tomu všemu představ, že fakt (!) nejseš introvert...

Ale jinak ti celkem rozumim a píšeš vážně zajímavě, myslim, že si tě založim :)

7 marceilly marceilly | Web | 18. prosince 2013 v 11:55 | Reagovat

Přestaň si ho nad sebou honit, a najdi si holku. Dej lidem šanci ukázat jim svoji krásu. Znám tě staníku, znám sebe. Ale ty uvahy vedou jen k pokusum a pokusum. A to by  byla skoda. Tebe by byla škoda!
Eilly

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama