Můj tichý splín

28. května 2013 v 19:48 | JS |  Reflexe
Pustiny. Mrazivá poušť, kde ozvěnu nenajdes. Tiché místo a rej sebeklamů potulujících se kolem. Kde jste hvězdy? Otázka se rozplynula do nikam. Kde jste hvězdy? Kde je vaše stříbro? Což pak neuvidím černé růže kvést? Však ony i ony nikde. Ztratily se v oblacích prázdna nad pustinami. Kam dohlédneš temnota jiným i tvá. Konec hodinám na veži neurčitého města. Ano, jejich konec, neb ručičky jim ulámal samotný čas. Chromos.

Napříč ulicí se válí člověk. Nikdo si ho nevšímá a on si nevšímá jich. Prostě se válí ve svých pustinách bez odplaty sama sobe. Má u sebe klíč s malou perleťovou přeskou. Proč má na klíčích přesku? Nikdo neví a ani on sám. Je v pustinách, je sám, je šťastný a jen pro pozemský život v kabátě konzumu je loser. Sice je bezmocný, ale mocný sám v sobě a to je jeho nemocí. To a nechuť jít dál. A proto se válí po ulici a pije z kaluží absinth chudých, vlastní splín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 28. května 2013 v 21:53 | Reagovat

hmm..

2 plumpox plumpox | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 23:43 | Reagovat

[1]: Takový komentáře maj vážně hloubku.

3 plumpox plumpox | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 23:45 | Reagovat

Jako bych se tak už někdy cítila. Ano. Asi po sté zas a znova. Bezvládně vládnoucí svým slabostem. Ohánějící se krátkou lží. Slepá vůči světu a sobě samé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama