Popůlnoční blues

10. dubna 2014 v 1:05 | JS |  Reflexe
Dívám se z okna do tváří hvězd a tiše nemůžu spát. Nevím proč, myšlenky plynou za oponou vědomí a jakoby se chtěly už ztratit do stínů počínajícího spánku. Avšak stále unikají samy sobě. Vzpomněl jsem si na mentální cvičení a začal jsem odříkávat mantru: "Óm mani padme hům", ale jen jen v duchu, abych nerušil kolemjdoucí tmou pod pouličními lampami. Co na tom, že by mě stejně neslyšeli, mám divný pocit, že by mi můj hlas zcizili a nechali ho sežrat duchům Noci.

Krátké zaváhání a zívnutí. Tmou proudí tajemno a mé oči si už zvykly na tmavou barvu kolem do kola. Ne, že by byla černá, ale mísí se v ní trocha oranžové z ulice a občas červeně cosi v pokoji blikne. Že by mi přišla zpráva? Mám být nervózní a jít k telefonu, nebo to nechat na ráno? Palčivá otázka zpola nesmyslného myšlení mě svazuje v posteli. Chtěl bych pryč, ale nemůžu. Neustále hledám záminky jak zmizet, ale realita mě svazuje tak, že nemůžu ani usnout.

Popůlnoční blues. Zasnil jsem se do zvuku trubky, který by se polotiše rozléval a pak by přeskočil přes práh. Rozhlédl by se a dál by běžel bytem až ke dveřím a stěnám, které by ho nepustily dál. Ale měl bych tu blues. Teď tu mám mrchu nespavost a nevím co s ní. Je trochu otravná a navíc je nudná společnice. Ale já jsem vlastně taky nudný a tichý společník, vlastně jsem se společnosti zřekl a jsem tak nějak sám. A nemůžu usnout. Není to paradoxní? Být sám a nemoci usnout? Když člověk spí s někým, tak usíná hned. Nebo ne? Zvláštní si to uvědomit a přitom poslouchat blues nespavosti. Do kdy a proč? Místo myšlení mi mysl sežraly otázky bez odpovědi ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | 10. dubna 2014 v 8:04 | Reagovat

Taky občas hraju v téhle tónině nočního ticha...

Tvoje slovní obraty jsou úchvatné..

2 Daenerys Daenerys | Web | 10. dubna 2014 v 18:05 | Reagovat

je to pěkně napsané.. příjde mi moc pěkný a zvláštní ten tvůj styl psaní, je to něco jiného a tak trochu tajemného.. :-)
Jinak taky se mi občas stává, že nemůžu spát a myslím, že je to pravda, když člověk nespí sám tak usíná skoro hned, ale když spí sám, je to někdy téměř probdělá noc... zvláštní..

3 Robka Robka | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 21:24 | Reagovat

Blues opuštěné postele a osamoceného bloumání po bytě taky občas poslouchám. A ač bluesovou hudbu mám ráda, tohle blues mi dobře nedělá.

4 Mary May Mary May | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 14:27 | Reagovat

"Neustále hledám záminky jak zmizet, ale realita mě svazuje tak, že nemůžu ani usnout." Krásne. :)

Páči sa mi štýl tvojho písania. Zdá sa byť jednoduchý a krásny. Ale viem, že je za tým veľa driny. Je to ako balet. Každý vníma krásu, nikto si neuvedomuje, aké ťažké je zvládnuť všetko do posledného kroku.

Vysedávanie v noci pri okne je úžasne oslobodzujúce, hoci mi ho kazí myšlienka, že sa to raz skončí, a ja budem musieť vstúpiť do dňa.

5 slečna *J slečna *J | Web | 17. dubna 2014 v 22:56 | Reagovat

zřejmě jsem si našla nový oblíbený blog :) tvůj styl.. tvé psaní... je mi to blízké a líbí se mi to :)

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 13:27 | Reagovat

Otázky bez odpovědí tvoří většinu myšlenek, br. Usínat vedle někoho taky vždy není rychlé. Je dobrý pocit něčí přítomnosti, ale stejně navždy chybí pocit něčí blízkosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama