Na okvětních lístcích absinthu usedám,
plačem hvězd píšu po stěnách, vše se láme,
za tvým úsměvem do temnot unikám,
plavu v jezerech tisíce a jedné Noci,
nacházím plášť, ve větru letím,
před Tvá víčka jako zrnko písku usedám,
v řasách se v slzách snáším,
kradupolednímu Slunci úsměv,
on rozkvétá v růže tam dole v temnotách,
čekám a perly soumraku Měsíce sbírám,
jsem a nejsem snů Pánem, znovu skrývám se,
mizím ...
plačem hvězd píšu po stěnách, vše se láme,
za tvým úsměvem do temnot unikám,
plavu v jezerech tisíce a jedné Noci,
nacházím plášť, ve větru letím,
před Tvá víčka jako zrnko písku usedám,
v řasách se v slzách snáším,
kradupolednímu Slunci úsměv,
on rozkvétá v růže tam dole v temnotách,
čekám a perly soumraku Měsíce sbírám,
jsem a nejsem snů Pánem, znovu skrývám se,
mizím ...
Jsem iluzí Tvým zorničkám, křičím větrem,
plavu a vlny hněvu nesoumě někam dál,
hledám odpuštění, klepu na bránu,
však kdo otevře cizincům Noci ...
Kdo otevře Temnotám?
Zrcadlo Osudu hledám v tvém úsměvu ...
Kdo otevře Temnotám?
Aki | 
pěkná :)