Poslední

1. června 2014 v 23:30 | JS |  Reflexe
Nevím kam, obracím se dál,
nevidím a pluji dál,
v říši idejí sám sebe nevnímám,
nejsem a jsem,
má duše pluje dál,
jak vrátit se mám.

Nevím dál odplouvám,
jsem převozníkem hvězd,
jsem tam někde v prostoru sám,
dlouhým pohledem se někde ztrácím
a v jiném jezeře cizí poklady nacházím.


Svíčky na přídi mé mysli zháším,
zrdcadla rozbíjím,
však jsem sebe ztratil,
ve hvězdách skleněnou kouli Osudu rozbíjím,
odcházím.

Někam daleko, kam nedosáhne ruka Světla,
víčka sám sobě srážím,
odcházím a v mysli je prázdno,
je bouře proud rozbit ve skalách a já s ním.

Odcházím v daleku hvězd jsem tak krásně sám,
jsem a nejsem,
vím konec a tenký rudý potůček v jezero se najednou vlévá.
Kde's mě nechal brachu,
čím převozníkovi zaplatit mám?

Potůčku, ty jsi vyschnul nakonec přec,
odešel jsem někam tam ...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 J J | 7. června 2014 v 13:58 | Reagovat

Takové zmatené.

2 El El | Web | 26. června 2014 v 17:14 | Reagovat

Máš fakt talent i když je to trochu chaotické, chápu- každý máme svůj styl psaní a to je to nejlepší :-) Pěkné dny!

3 Allah Akbar Allah Akbar | 19. července 2014 v 22:42 | Reagovat

Krasne napsano.
Citim se obdobne. Lip uz bylo, s pravdepodobnosti limitujici k jistote uz lip nebude.
Muj zivot ve vnitrni samote je za trest, presto jsem tu rad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama